Druhý turnus příměstského tábora proběhl v týdnu od 21. do 25. srpna na zahradě základní školy. Mezi živly – jak znělo téma tábora – jsme se pohybovali celý týden. Kromě čtyř základních, které jsme mohli pocítit denně na vlastní kůži, se přidal ještě živel pátý: děti. Celkem se tábora zúčastnilo 34 dětí, šest mladších a pět starších vedoucích, kteří se starali o program a dobrou náladu.
První den se děti rozdělily do pěti družstev a vysoutěžily si svého vedoucího skupiny. Tématem prvního dne byla voda, proto se děti vydaly plnit úkoly na stezku, která vedla po vodních zdrojích v obci. Nakonec se všichni šťastně sešli na fotbalovém hřišti a řádně se osvěžili. Odpoledne probíhaly na zahradě vodní bitvy, byla v provozu vodní skluzavka, hrály se deskové hry, přehazovaná, volejbal a otevřeno měl také kadeřnický salon v altánku.
Druhý den přišel ke slovu oheň. Každé družstvo si muselo podle seznamu zakoupit či jinak obstarat věci potřebné k rozdělání ohně. Tak se v areálu zahrady sbíraly šišky, suchá tráva, řezala polena, chystaly pruty, nakupovalo a prodávalo. Na rozdělaném ohni se pak opékali hadi – oblíbená pochoutka všech táborníků, která se připravuje s různými příchutěmi.
Třetí den byl ve znamení země. Nebylo těžké najít poklady v řídkém blátíčku nebo v písku. Těžší bylo postavit z kostek stavbu podle půdorysu a nejtěžší pak postavit ji po zemětřesení znovu bez plánku. Stezka země zavedla táborníky k rybníku a po cestě na ně čekala řada nástrah a úkolů. Mezi největší výzvu určitě patřilo chytit a přinést do cíle živého tvora v krabičce od sirek. Na zpáteční cestě byli navíc přepadeni skupinou blátivých trolů, před kterými se všem naštěstí podařilo uprchnout.
Čtvrtý den se všichni pěkně zadýchali. Na řadu totiž přišel vzduch. Stezka – jak jinak než s balonky – vedla všemi zákoutími školními zahrady a její řešení otevřelo truhlu s pokladem. Dech děti potřebovaly i v dalších disciplínách, takže si řádně roztáhly hrudní košíčky.
Poslední den tábora se všechno vynaložené úsilí zúročilo a nasbírané body se přetavily v nekončící řadu (většinou sladkých) odměn. Zmrzlinu střídal meloun, k čokoládové medaili děti přikusovaly marshmelouny a závěr patřil sladkému obědu. Unavené a snad i spokojené děti byly předány rodičům a za rok touto dobou se můžeme všichni těšit na další ročník.
Žádné komentáře doposud nebyly přidány.
Přidat komentář